Johann Philipp Veith (*8. 2. 1768 Drážďany - †28. 6. 1837 Drážďany) - Německý malíř a mědirytec, jenž vyrůstal ve velmi chudých poměrech a již od raného mládí byl nucen se živit sám. Pracoval jako pomocný malíř pokojů a mimoto příležitostně navštěvoval kurzy kreslení v jedné z drážďanských škol. Jeho učitel mu posléze vyjednal přijetí na akademii výtvarných umění (Dresdner Kunstakademie), kde se v předmětech mědirytu a kreslení stal žákem Adriana Zingga (*15. 4. 1734 Sv. Havel [St. Gallen] - †26. 5. 1816 Lipsko). Během studia se u něj projevil obzvláštní sklon ke krajinomalbě, která v celé jeho tvorbě výrazně dominuje.
Přibližně v r. 1790 začal s olejomalbami, pozici nezávislého umělce si ovšem mohl dovolit převážně díky kresbám. Byl jedním z prvních dokumentaristů Saského Švýcarska, které počátkem 90. l. 18. stol. procestoval s Karlem Augustem Engelhardtem. Popis společných poutí horskou krajinou vyšel v l. 1794 a 1795 v Lipsku (Lipsk, Leipzig) a nesl název "Mahlerische Wanderungen durch Sachsen" (Malířské procházky Saskem).
Od r. 1798 pobíral akademický důchod a navrhoval vzory pro míšeňskou porcelánku. V r. 1802 obdržel od saského kurfiřtství cestovní stipendium, které mu umožnilo navštívit Švýcarsko, severní Itálii a Řím. Druhý italský pobyt absolvoval na přelomu let 1813/14. Publikoval tisky svých rytin i leptů a rovněž se věnoval krajinným grafikám. R. 1817 se stal členem drážďanské akademie a profesuru zde získal v r. 1833.