Porschdorf (Boršov) je osadou saského města Bad Schandau (Žandov, Žandava, Šandov, Žandow) v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory (Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge).

Geografie: Území (205 m n. m.) spočívá při soutoku říček Polnice (Polenz) a Sebnice (Sebnitz), které se tu spojují v největší pravostranný labský přítok Saského Švýcarska, jímž je Lachsbach (lososí potok). Svým způsobem patří k jedinečným místům, do Labe (Łobjo, Elbe) se totiž ve výšce 130 m n. m. vlévá v protisměru. Obydlená oblast vykazuje výškový rozdíl 90 m. V katastru se mj. nalézá jeden z nejpůsobivějších skalních útvarů Labských pískovců, stolová hora Lilienstein (Liliový kámen) se zbytky hradu (Burg Lilienstein) postaveného snad kolem r. 1200, prvně zmiňovaného (1379) zástavním listem Václava IV. (*26. 2. 1361 Norimberk - †16. 8. 1419 Nový hrad u Kunratic [Wenzelsburg]) jako Ylgenstein (skála sv. Jiljí). Pod impozantním masivem, severovýchodně od největšího statku vsi Ebenheit (rovina) - Johanneshofu (Jánský dvůr), se vine silnice Napoleonstrasse (dříve též Kaiserstraße) lemovaná topolovým stromořadím. R. 1813 ji zbudovala francouzská vojska Napoleona I. jako spojnici hradu Stolpen (Stołpin, Stołpno - zřejmě slovanský původ, slovo "štolp" znamenalo sloup nebo pilíř) přes labské údolí pod pevností Königstein (Králův kámen, Kralowc) až do východních Krušných hor. Při nedalekém ústí bystřiny Frinze (dnes Waitzdorfer Bach) v roklině Tiefergrund (hluboký důl) do Polnice (Polenz) sloužil obci do r. 1900 Frinzthalský mlýn (Frinztalmühle), obilný šrotovník poprvé zmíněný r. 1534. S expanzí cestovního ruchu v 19. stol. byl rozšířen a budova přestavěna na hostinec s pivní zahrádkou. Ještě po 1. světové válce byl oblíbenou destinací turistů a horolezců. V r. 1920 pohostinská aktivita ustala a penzion přeměněn v obytný dům pro zaměstnance sousední továrny. Místo je dnes součástí porschdorfského obchodního areálu. K obci náležely vesnice Waltersdorf, Neuporschdorf (Nový Boršov) a Prossen.

Dějiny v historických dokumentech: 1443 Borsdorff, Borestorff; 1445/47 Brostorf; 1465 Borißdorff; 1534 Porßdorf; 1554 Borssendorff; 1586/87 Porschendorf, Borschendorf; 1602 Porschdorf - původně slovanský název - Boršova ves (lidí Boršových) - Boreš, Boras - zkrácený (hypokoristický) tvar jména Bořivoj či Bořislav. V prvním období patřila Berkům z Dubé na Hohnštejně a později i s Hohnštejnem saským Wettinům. Evangelický kostel, z hojně se zde vyskytujícího pískovce, byl postaven v l. 1905 - 06. Klíčová data v moderním vývoji: 1890 první vodovod, 1915 elektrifikace, 1931 - 40 zbudování současných vodáren. Obyvatelstvo nebylo rolnické, až do konce 19. stol. se většina živila jako zedníci, lamači, klempíři, sedláři, obchodníci uhlím, lodníci, kameníci atp. Od soboty 3. 2. 1945 do poloviny dubna 1945 tu existovala filiálka hornofalckého flossenbürgského (KZ Flossenbürg) koncentračního tábora Schwalbe III (Vlaštovka III) s 250 vězni (180 Italů, 21 Rusů, 11 Belgičanů, 11 Poláků, 10 Němců a zbytek 6 dalších národností), kteří nuceně pracovali pro tzv. Geilenberg-Programm šéfa nacistické muniční výroby Edmunda Geilenberga (*13. 1. 1902 Buchholz - †19. 10. 1964 Bassum). Dehydrogenací hnědého uhlí se pro firmu Braunkohle-Benzin AG vyrábělo syntetické letecké palivo.

R. 1999 měl Porschdorf 496 a v r. 2009 jen 426 obyvatel. Koncem r. 2011 obec autonomii definitivně ztratila a byla integrována do města Bad Schandau, s nímž společnou hranici sdílela velmi krátkou dobu. Část svých administrativních činností obě obce vykonávaly pouze od r. 2000.

Zastávka Porschdorf je třetí stanicí na Dráze Sebnického údolí (Sebnitztalbahn) se 7 tunely a 34 mosty - též Saský Semmering (Sächsische Semmeringbahn) - jednokolejné neelektrifikované železnice Budyšín (Budyšyn) - Bad Schandau.

Dráha Sebnického údolí (Sebnitztalbahn) - staniční budova s hostincem, pohled z levé strany silnice (asi 1928). Leží takřka těsně nad soutokem Sebnice s Polnicí v nejmenším rathmannsdorfském sídle Gluto s pouhými 4 obytnými domy, až do začátku 30. l. 20. stol. stála hned vpravo za nádražím pobočka firmy Hüttel. V místě se skalním útvarem Ochel a starým kamenolomem se dochovaly zbytky zdiva z posledních let 2. světové války, pozůstatky koncentračního tábora Schwalbe III (Vlaštovka III). V objektu Ochelbaude u mlýna Ochelmühle byli internováni vězni.

Pohled z Mühlhornu (tunel 7 - dl. 377 m) směrem k údolí Polnice (Polenztal). Hned za zatáčkou stojí zastávka Porschdorf. Zahrady napravo od kolejí nejsou již téměř rozpoznatelné, příroda si znovu vzala své. (Pohlednice odeslaná v r. 1935.)