Paudler, P. Amand (Anton) (1844-1905), Lehrer und Schriftsteller Anton Amand Paudler (*8. 10 1844 Víska pod Lesy [Walddörfel, Lattenbüschel] - †10. 11. 1905 Praha) - Římskokatolický duchovní, člen Řádu augustiniánů (Ordo sancti Augustini) a vlastivědec, o němž se traduje, že aby nezapomněl, odkud vzešel, musel si co syn ševce sám ušít boty, když odcházel do českolipského gymnázia vedeného augustiniány, k jejichž provincii se r. 1864 v Praze přidal. Zde pak studoval historii, teologii a klasické i živé jazyky a také byl r. 1868 přijat do kněžského společenství. Poté nastoupil do augustiniánského klášteraČeské Lípě Böhmisch LeipaČeská Lípa (Böhmisch Leipa) Böhmisch-Leipa (Stadt), kde od r. 1870 zastával post suplenta a po složení státní zkoušky z klasické filologie (1873) až do důchodu (1903) vyučoval němčinu, latinu a filozofickou propedeutiku (průpravu) právě na gymnáziu, jež sám kdysi absolvoval. Za zdejšího působení došel k přesvědčení, že lidem v jejich domovině hrozí osud cizinců, pokud nebudou „znát její minulost a nedokáží pojmenovat její hory, památky, staré stromy, keře a květiny“, nebudou-li znát „stezky zvěře a dávných předků“. Žáky vyzýval, aby zapisovali nápěvy lidových písní, sbírali pořekadla, shromažďovali pověsti a opisovali nápisy na domech a kaplích. Národopisný materiál pak připravil k vydání. Hledání krajiny zaznívalo i ve verších, jež ve volných chvílích skládal. „Nebyl samotář a byl člověkem družným. Rád chodíval s přáteli do hostince na besedu a zamířil s nimi i na výlety do okolí“, napsal o něm českolipský historik Ladislav Smejkal. „Jednoho srpnového dne roku 1877 (v sobotu 24. 7.) se vypravila výletní společnost na hrad OstrýFrantiškova nad Ploučnicí. Vystoupila na skálu asi padesát metrů nad řekou, kde se rozkládají dosud mohutné trosky hradu, a odtud se zahleděli do kraje s vrchy porostlými lesy a na řeku, kolem níž stály továrny. Zajímavý rozhled povzbudil společníky k rozhovoru, při němž se zrodila myšlenka založení spolku, jehož činnost by vedla k lepšímu poznání vlastní domoviny.“ Tak se ve středu 10. 4. 1878 stal spoluzakladatelem Severočeského exkursního klubu Nordböhmischer Exkursions-Club, jehož cílem bylo poznávat zdejší krajinu, zkoumat její minulost a přírodu, sbírat různé archiválie a prehistorické memorabilie, ochraňovat památky a zpřístupňovat je, jakož i kopce a vrchy, kam nechával zřizovat turistické cesty. Celých 28 let (!) vedl spolkový čtvrtletník Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs (Zprávy Severočeského exkursního klubu). „Své statě posléze uspořádal do knižních svazků, kam přidával i práce původní. Vytvořil tak souvislou řadu kulturně historických reportáží, jimiž přispěl k posílení hrdosti jednotlivých měst, městeček i vesnic na svou vlastní minulost.
Německá kniha z Čech od Antona Amanda Paudlera s originálními kresbami Edmunda Oswalda Pfennigwertha - 1. svazek s 45 vyobrazeními svépomocně zveřejněný autorem v komisním nákladu Johanna Künstnera v Lípě 1894, tisk Johann Künstner
Špičákovské album - Poezie ze severních Čech
Nová hřebenová cesta od Ještědu k Růžovskému vrchu od Antona Amanda Paudlera - s 32 iniciálními a jedním úplným obrazem od Augusta Frinda v Mnichově - 3. vydání - Lípa 1904 - nákladem vlastním
Dochovalo se rozsáhlé literární dílo, sestávalo zejména z novinových článků a reportáží věnovaných městům a krajině od Šluknova (Słanknow, Schluckenau) SchluckenauBezdězu Bezděz (Bösig) Bösig a turistickým trasám z Jizerských hor (Isergebirge) Isergebirge, napříč celými Lužickými horami (Łužiske hory, Zittauer [Lausitzer] Gebirge Lausitzer Gebirge, Góry Łużyckie), od Ještědu Ještěd (Jeschken) (Jěšćed, Jeschken) JeschkenRůžovskému vrchu Růžovský vrchRůžovský vrch - rozhledna (Rosenberg)Růžovský vrch (Rosenberg) Der RosenbergRosenberg. Největším počinem je zřejmě trojsvazek příruček Ein Deutsches Buch aus Böhmen (Německá kniha z Čech) s ilustracemi Prof. Edmunda Oswalda Pfennigwertha (*1857 Ebersbach [Habrachćicy] - †1929 Drážďany) svépomocně zveřejněný (1894 - 95) za komisní asistence českolipského tiskaře Johanna Künstnera (*11. 9. 1844 - †14. 7. 1911). Rovněž sestavil 2 velké německé antologie. První - čtyřeststránkové Spitzberg Album (Špičákovské album) s podtitulem Dichtungen aus Nordböhmen (Poezie ze severních Čech), jíž vydal (1883) Ignacz Widinsky - prodejem podpořila vybudování rozhledny na Špičáku (Leipaer Spitzberg). Spoluautorem byl MUDr. Franz Hantschel (*4. 10. 1844 Chotovice [Kottowitz] u Nového Boru [Haida] - †23. 2. 1940 Vídeň), tvůrce osvědčených průvodců trasami od Ještědu Ještěd (Jeschken) (Jěšćed, Jeschken) JeschkenLiberce (Rychbark, Librek, Reichenberg) Reichenberg (Stadt) po Růžovský vrch u Děčína (Dźěčin, Jěčina, Tetschen) Tetschen (Gerichtsbezirk) (Kammweg-Führer von der Jeschkenkoppe bei Reichenberg bis zum Rosenberge bei Tetschen) s podrobnými údaji, doplněnými informacemi o četných místech v okolí. Druhá - výbor lipských básníků Leipaer Dichterbuch obsahující i Paudlerovy vlastní verše - vyšla nákladem exkursního klubu v r. 1898. Během léta 1903 se regionem potuloval v doprovodu tehdy mnichovského akademického malíře, tzv. ‘Brožíka Šluknovského výběžku’, Augusta Frinda (*21. 11. 1852 Krásná Lípa [Schönlinde] - †4. 8. 1924 Krásná Lípa) a již r. 1904 publikoval taktéž vlastním nákladem knihu Der neue Kammweg vom Jeschken zum Rosenberge (Nová hřebenová cesta od Ještědu k Růžovskému vrchu). Zkušenosti z cest i nejvýznamnější pozoruhodnosti beletristicky popsal ve 30 kapitolách a Agust Frind je vyzdobil 32 menšími a jednou celostránkovou kresbou (přiložena přehledná mapa českolipského učitele Huga Schwarze [*1850]).
V jedenašedestáti zemřel v malostranské nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V sobotu 13. 10. 1907 došlo k slavnostnímu osazení pamětní plakety na rodném domku se zvoničkou, jenž byl pak vyobrazen na bronzové desce kamenného pomníku odhaleného v horní části českolipského parku v neděli 10. 11. 1907. Navrhla jej sochařka a keramička Johanna Meierová-Michelová (* 21. 7. 1861 Česká Lípa - †kol. 1930 Vídeň) . R. 1943 kovový artefakt nacisté použili k vojenským účelům. Trosky monumentu byly v r. 1953 upraveny na památník padlým v obou světových válkách. Víska pod Lesy (Walddörfel, Lattenbüschel) se nachází v katastru Kamenické Nové Vísky (Kamnitz-Neudörfel) Kamnitz-Neudörfel.