Anton Amand Paudler (*8. 10 1844 Víska pod Lesy [Walddörfel, Lattenbüschel] - †10. 11. 1905 Praha) - Římskokatolický duchovní, člen Řádu augustiniánů (Ordo sancti Augustini) a vlastivědec, o němž se traduje, že aby nezapomněl, odkud vzešel, musel si co syn ševce sám ušít boty, když odcházel do českolipského gymnázia vedeného augustiniány, k jejichž provincii se r. 1864 v Praze přidal. Zde pak studoval historii, teologii a klasické i živé jazyky a také byl r. 1868 přijat do kněžského společenství. Poté nastoupil do augustiniánského kláštera v České Lípě 
(Böhmisch Leipa) , kde od r. 1870 zastával post suplenta a po složení státní zkoušky z klasické filologie (1873) až do důchodu (1903) vyučoval němčinu, latinu a filozofickou propedeutiku (průpravu) právě na gymnáziu, jež sám kdysi absolvoval. Za zdejšího působení došel k přesvědčení, že lidem v jejich domovině hrozí osud cizinců, pokud nebudou „znát její minulost a nedokáží pojmenovat její hory, památky, staré stromy, keře a květiny“, nebudou-li znát „stezky zvěře a dávných předků“. Žáky vyzýval, aby zapisovali nápěvy lidových písní, sbírali pořekadla, shromažďovali pověsti a opisovali nápisy na domech a kaplích. Národopisný materiál pak připravil k vydání. Hledání krajiny zaznívalo i ve verších, jež ve volných chvílích skládal. „Nebyl samotář a byl člověkem družným. Rád chodíval s přáteli do hostince na besedu a zamířil s nimi i na výlety do okolí“, napsal o něm českolipský historik Ladislav Smejkal. „Jednoho srpnového dne roku 1877 (v sobotu 24. 7.) se vypravila výletní společnost na hrad Ostrý u Františkova nad Ploučnicí. Vystoupila na skálu asi padesát metrů nad řekou, kde se rozkládají dosud mohutné trosky hradu, a odtud se zahleděli do kraje s vrchy porostlými lesy a na řeku, kolem níž stály továrny. Zajímavý rozhled povzbudil společníky k rozhovoru, při němž se zrodila myšlenka založení spolku, jehož činnost by vedla k lepšímu poznání vlastní domoviny.“ Tak se ve středu 10. 4. 1878 stal spoluzakladatelem Severočeského exkursního klubu Nordböhmischer Exkursions-Club, jehož cílem bylo poznávat zdejší krajinu, zkoumat její minulost a přírodu, sbírat různé archiválie a prehistorické memorabilie, ochraňovat památky a zpřístupňovat je, jakož i kopce a vrchy, kam nechával zřizovat turistické cesty. Celých 28 let (!) vedl spolkový čtvrtletník Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs (Zprávy Severočeského exkursního klubu). „Své statě posléze uspořádal do knižních svazků, kam přidával i práce původní. Vytvořil tak souvislou řadu kulturně historických reportáží, jimiž přispěl k posílení hrdosti jednotlivých měst, městeček i vesnic na svou vlastní minulost.“
 |
 |
 |
k Bezdězu (Bösig) a turistickým trasám z Jizerských hor (Isergebirge) , napříč celými Lužickými horami (Łužiske hory, Zittauer [Lausitzer] Gebirge , Góry Łużyckie), od Ještědu (Jěšćed, Jeschken) k Růžovskému vrchu (Rosenberg) . Největším počinem je zřejmě trojsvazek příruček Ein Deutsches Buch aus Böhmen (Německá kniha z Čech) s ilustracemi Prof. Edmunda Oswalda Pfennigwertha (*1857 Ebersbach [Habrachćicy] - †1929 Drážďany) svépomocně zveřejněný (1894 - 95) za komisní asistence českolipského tiskaře Johanna Künstnera (*11. 9. 1844 - †14. 7. 1911). Rovněž sestavil 2 velké německé antologie. První - čtyřeststránkové Spitzberg Album (Špičákovské album) s podtitulem Dichtungen aus Nordböhmen (Poezie ze severních Čech), jíž vydal (1883) Ignacz Widinsky - prodejem podpořila vybudování rozhledny na Špičáku (Leipaer Spitzberg). Spoluautorem byl MUDr. Franz Hantschel (*4. 10. 1844 Chotovice [Kottowitz] u Nového Boru [Haida] - †23. 2. 1940 Vídeň), tvůrce osvědčených průvodců trasami od Ještědu (Jěšćed, Jeschken) u Liberce (Rychbark, Librek, Reichenberg) po Růžovský vrch u Děčína (Dźěčin, Jěčina, Tetschen) (Kammweg-Führer von der Jeschkenkoppe bei Reichenberg bis zum Rosenberge bei Tetschen) s podrobnými údaji, doplněnými informacemi o četných místech v okolí. Druhá - výbor lipských básníků Leipaer Dichterbuch obsahující i Paudlerovy vlastní verše - vyšla nákladem exkursního klubu v r. 1898. Během léta 1903 se regionem potuloval v doprovodu tehdy mnichovského akademického malíře, tzv. ‘Brožíka Šluknovského výběžku’, Augusta Frinda (*21. 11. 1852 Krásná Lípa [Schönlinde] - †4. 8. 1924 Krásná Lípa) a již r. 1904 publikoval taktéž vlastním nákladem knihu Der neue Kammweg vom Jeschken zum Rosenberge (Nová hřebenová cesta od Ještědu k Růžovskému vrchu). Zkušenosti z cest i nejvýznamnější pozoruhodnosti beletristicky popsal ve 30 kapitolách a Agust Frind je vyzdobil 32 menšími a jednou celostránkovou kresbou (přiložena přehledná mapa českolipského učitele Huga Schwarze [*1850]). V jedenašedestáti zemřel v malostranské nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V sobotu 13. 10. 1907 došlo k slavnostnímu osazení pamětní plakety na rodném domku se zvoničkou, jenž byl pak vyobrazen na bronzové desce kamenného pomníku odhaleného v horní části českolipského parku v neděli 10. 11. 1907. Navrhla jej sochařka a keramička Johanna Meierová-Michelová (* 21. 7. 1861 Česká Lípa - †kol. 1930 Vídeň) . R. 1943 kovový artefakt nacisté použili k vojenským účelům. Trosky monumentu byly v r. 1953 upraveny na památník padlým v obou světových válkách. Víska pod Lesy (Walddörfel, Lattenbüschel) se nachází v katastru Kamenické Nové Vísky (Kamnitz-Neudörfel)
.