Carl Heinrich Nicolai (*26. 11. 1739 Berlín - †18. 9. 1823 Lohmen) - Kantor, teolog a spisovatel, jeden z prvních turistických vůdců v Saském Švýcarsku, jenž je spolu s Wilhelmem Leberechtem Götzingerem považován za významného znalce a popularizátora regionu. Co syn chudého ševce vyrůstal v Berlíně. Studovat z finančních důvodů nemohl, a proto se byl nucen dát na řemeslo otce. V r. 1758 vyvstala ale příležitost absolvovat kurz odborné pedagogické přípravy na reálce, což do značné míry korespondovalo s jeho intelektuálními zájmy a příští rok již byl schopen přijmout místo učitele náboženství a zeměpisu v saském Döbernitz (Dobronice). R. 1762 se na krátko z důvodu nemoci vrátil do Berlína, ale již téhož roku v poslání venkovského kantora v Döbernitz pokračoval. Poté si prohloubil znalosti latiny i řečtiny a v r. 1764 odešel vyučovat do Drážďan. Kromě toho poskytoval i četné lekce soukromé. Ve volném čase se věnoval teologii a přírodním vědám. V r. 1780 začal přednášet také disciplíny fyzikální. Od r. 1784 pedagogicky působil na zednářském ústavu (Freimaurerinstitut) v drážďanském Friedrichstadtu. V l. 1789 - 97 tu vedl učitelský seminář. Ve funkci vystřídal prvního ředitele instituce, jáhna Feigenhauera. Po smrti (1797) Henrietty Marquardt, jíž si vzal r. 1769, na post rezignoval a v 58 letech se pohroužil do teologických studií, po složení zkoušek převzal uvolněnou farnost v obci Lohmen (Lomnice). Bolest ze ztráty manželky utišil odchod z Drážďan do venkovského ústraní. V r. 1799 se oženil znovu. Záhy počal objevovat skalní svět Saského Švýcarska. Při turistických a výletních cestách začasté provázel mnohé zájemce, kteří, stejně jako on, byli povahou končiny hluboce fascinováni. Víceméně na jejich návrh pak v r. 1801 zveřejnil naprosto první spis tohoto druhu: Wegweiser durch die Sächsische Schweiz (Průvodce Saským Švýcarskem). Do r. 1825 vyšel v pěti vydáních, jimiž se autor do povědomí dostal především v Drážďanech. Jeho lohmenská fara se posléze stala vůbec první zastávkou takřka všem návštěvníkům Saského Švýcarska, do něhož v té době byla ves branou, oproti časům pozdějším, kdy roli převzala Pirna (Perno, Pěrno, Pirno) a přístupové komunikace z údolí Labe, ale i trasy z Pilnice (Pillnitz), úžlabního koryta Liebethaler Grund, nebo cesty z Lohmen k Bastei (Bašta) v Zadním Saském Švýcarsku (Hintere Sächsische Schweiz). Zemřel v pondělí 18. 9. 1823. Měl 5 dcer a 4 syny. Na rozdíl od Götzingerových prací z l. 1786 a 1804 se nepouští do rozsáhlých vlastivědných a přírodovědných popisů, ač by mu znalosti zdaleka nebránily. Naopak publikoval stručného a praktického průvodce, jímž získal poměrně velkou popularitu zejména u drážďanských obyvatel. Díky
dočista
primárním zmínkám zaměřeným na pěší turistiku se zásadně podílel na objevování Saského Švýcarska a položil tak základ rozvoji zdejšího cestovního ruchu. Hrob obnovený v r. 1973 se nachází na hřbitově u lohmenského kostela. Pastorův odkaz též připomíná stezka "Nicolaiweg" a kamenný tablet u skalního mostu Bastei. V písemnostech se komplexně zabýval problematikou vzdělávání kněžích a učitelů, ale i řadou dalších, úplně odlišných
námětů. Vedle proslulého turistického průvodce psal také o astronomii a jedna z knih se zaobírá podstatou kalendáře. V pamětním spisu na téma bleskosvod předkládá vlastní zkušenosti s výstavbou a provozem tohoto zařízení. Sám jím nechal osadit jak faru, tak kostel. Posledním dílem je autobiografie.
Gänzlich gehobene Bedenklichkeiten wegen Anlegung der Blitzableiter, nebst Anweisung, wie sie am leichtesten und wohlfeilsten angelegt werden können (Zcela bezdůvodné zábrany při uplatnění bleskosvodu, spolu s poučením, jak může být nejlépe a nejsnadněji využíván), vydavatelství Waltherische Hofbuchhandlung, Drážďany 1800
Wegweiser durch die Sächsische Schweiz nebst einer Reisekarte (Průvodce Saským Švýcarskem s cestovní mapou), Pirna 1801nové vydání - Nakladatelství Hellerau-Verlag, Reihe Kursächsische Wanderungen Heft 1 (Série Putování kurfiřtstvím Saským - sešit 1), Drážďany 1990
Über die Seidenraupen (O bourci morušovém), Lipsko (Lipsk, Leipzig) 1801
Über die Hunde (O psech), Lipsko (Lipsk, Leipzig) 1801
Wegweiser durch den Sternenhimmel (Průvodce hvězdnou oblohou), Drážďany 1810
Die Umsicht im Sternenhimmel (Zlomky hvězdné oblohy), Berlín 1812
Schlüssel zu den Geheimnissen der Kalender 1814 (Klíč k tajemství kalendáře 1814)
Glaubens-Bekenntniß (Náboženské vyznání), Pirna 1823
Der räthselhafte Mann - Lebensbeschreibung des Pastors Nikolai in Lohmen von ihm selbst im hohen Alter flüchtig entworfen (Tajemný muž - životopis pastora Nikolaie v Lohmen jak jej sám v pokročilém stáří zběžně zaznamenal), 1865