Robert Joseph Manzer (*25. 9. 1839 Bohosudov - †3. 5. 1913 Děčín) - Neúnavný organizátor, potomek hudebního teoretika, skladatele, okresního inspektora v Bohosudově (Mariaschein) , říšského rady a profesora litoměřického učitelského ústavu, Josepha Dionyse Manzera (*2. 11. 1808 Stvolínecké Petrovice [Petersdorf] - † 26. 9. 1882 Litoměřice) a Rosiny Böhmové působil (1865 - 71) jako suplent na litoměřické reálce a ve čtvrtek 28. 9. 1871 byl na zbývajících 42 let povolán do pozice ředitele nově otevřené dívčí i chlapecké měšťanky v Děčíně (Dźěčin, Jěčina, Tetschen) , kde setrval do smrti. Brilantní řečník náležel po nejedno 10tiletí ve zdejších prestižních společenských kruzích k duchovním vůdcům a pro pozoruhodný neotřelý vtip i bystrý humor také obdivovaným osobnostem, rovněž tu víceméně stanovil nehynoucí koncept jak všeobecného (dívčí škola, školka), tak postgraduálního a odborného vzdělávání (obchodního, plaveckého atd.) Za vynikající činnost mu byl udělen zlatý kříž, mnohá vyznamenání zemské i okresní školní rady a dokonce ministerstva spravedlnosti. Byl aktivní i jako spisovatel, spolu s otcem Dionysem (z jehož pozůstalosti vydal paměti, končily ale r. 1840 a nezachycovaly dění kol r. 1848) se mj. autorsky podílel na publikaci Allgemeine Erziehungslehre für Lehrerbildungsanstalten (Obecná teorie vzdělávání v učitelských institutech), jíž otiskl obchodník knihami a dražebník (od r. 1890) v Lipsku (Lipsk, Leipzig) Alexander Danz. Na téma ‘školství’ zaníceně přispíval do žurnálu Mitteilungen des Nordböhmischen Excursion-Clubs (Zprávy Severočeského Exkursního klubu) vydávaného (1878 - 1938) v České Lípě (Čěska Lipa, Böhmisch Leipa) , horlivě kooperoval s nakladatelem Franzem Frischem a světoznámou vídeňskou firmou Anton Pichler’s Witwe & Sohn a byl i mimořádným činovníkem norimberského germanistického muzea. V sobotu 15. 6. 1878 ho ustavující schůze zvolila předsedou Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz) a později (1884) na valné hromadě v Srbské Kamenici (Serbske Kamjenicy, Windisch Kamnitz) prohlásila čestným členem (ve správě vlastně působil 35 let a zásadně ovlivňoval finanční strategii sdružení). V r. 1878 čítala instituce na 120 činovníků a ve větších obcích přes 20 poboček. Zřizovala pěšiny, železná zábradlí, schodiště, lávky, mosty, chaty, vyhlídkové věže, ubytovny i hostince.
Robert Manzer mj. pronesl v sobotu 4. 5. 1890 proslovy při otevírání Edmundovy soutěsky (Edmundsklamm) a nové restaurace na Růžovském vrchu (Rosenberg) , oba slavnostní akty popisuje C. Schramm z Podmokel (Bodenbach) v článku Eröffnung der Edmundsklamm und der Restauration auf dem Rosenberge zveřejněném v 5. č. (str. 92 - 93) magazínu Nordböhmische Touristen-Zeitung (Severočeské turistické noviny). Stezkou Manzer Weg propojila v r. 1902 sekce Königswald (vznikla r. 1900, řídil ji p. Zehart) Libouchec (Königswald) se Sněžníkem (Schneeberg), nad nímž pokračovala Modrá hřebenovka (Blauer Kammweg) na vrchol stolové hory (723 m) Děčínský, resp. Vysoký Sněžník (Hoher Schneeberg) . Stejnojmenná pěšina (Manzer-Weg) se vyskytuje na mapě východní části Českého středohoří Karte vom Böhm.- Mittelgebirge (Östlicher Teil) z r. 1939. Od Dolních Louček (Nieder-Schönau) za Verneřicemi (Wernstadt) mířila kolem hospody Gasthaus Zum Paradies (U Ráje) k janovické osadě Veliká (Großendorf).

Z medailonu figurujícím ve 2. svazku monografie Lebens- und Arbeitsbilder sudetendeutscher Lehrer (Život a práce sudetoněmeckých pedagogů) zveřejněném (1933) kantorským spolkem v Pohořelicích (Pohrlitz) u Brna (Brünn) vyplývá, že příležitost 60. výročí příchodu významné individuality Děčín koncem června 1931 využil k pojmenování ulice. Syn Robert Manzer (*14. 1. 1877 Děčín - †19. 1. 1942 Salzburg [Salcburk, Salcpurk, Solnohrad]), vynikající houslista, dirigent a violista Manzerova smyčcového kvartetu se podstatně zasloužil o rozvoj české kultury, přes 30 let (1910 - 41) řídil v Karlových Varech (Karlsbad) renomovaný Karlsbader Kurorchester.
V Jetřichovicích (Dittersbach) se vyskytuje skalní Věž Roberta Manzera (Robert-Manzer-Turm).