Wilhelm Leberecht Götzinger (*1. 9. 1758 Struppen - †23. 4. 1818 Neustadt in Sachsen [Nové Město Saské]) - německý luteránský teolog, autor, uznávaný katalogizátor Saského Švýcarska, syn pastora Johanna Karla Struppenera Götzingera a farářské dcery Christiane Friedericky, roz. Gollmitz. Předkové z otcovy strany byli po několik generací kněžími. Privátní vzdělání mu poskytl otec a probudil v chlapci intelektuální zájem o kulturu a přírodu. Rané dětství prožil v rodné vesnici, saském Struppenu, v jehož okolí podnikal první procházky. V r. 1766 se rodina přestěhovala do Sebnitz (Soběnice, Žebnice, Zebnica), kde otec působil jako kněz v městském kostele. Dětství i dospívání tak Götzinger strávil v malém městečku na okraji Saského Švýcarska. Soukromé hodiny zdejšího rektora a kantora tu pokračovaly, ale ve 14 letech byl Götzinger k dalšímu vzdělávání vyslán do měšťanky v Pirně (Perno, Pěrno, Pirno), kde též bral individuální lekce u mladšího bratra významného básníka německého osvícení Gottholda Ephraima Lessinga (*22. 1. 1729 Kamenec [Kamjenc, Kamjeńc, Kamenz] - †15. 2. 1781 Brunšvik [Brunšwik, Braunschweig, Brunswiek]), Johanna Theophila Lessinga, který na škole v Pirně pracoval jako rektor. Studium zde zakončil v r. 1776. V pondělí 1. 7. 1776 nastoupil na univerzitu v sasko-anhaltském Wittenbergu, kde v sobotu 30. 4. 1779 získal akademicky titul v oboru filozofie a rovněž se zapsal na teologii. Vzhledem k tomu, že po studiích nebylo ve farnosti na volné místo vyhlídek, vrátil k rodičům do Sebnitz. Zde zastupoval otce i další kněží v přilehlých místech. Ve volném čase se věnoval vědě a mineralogii a počal zaznamenávat kroniku Sebnitz a přifařených obcí. Při sepisování manuskriptu, jenž byl dokončen r. 1783, se často s místními průvodci potuloval po sebnitzském okolí. V l. 1783 - 87 působil jako domácí učitel v Hohnsteinu. Jeho žáky byli děti úředních inspektorů či lesníků. Díky tomu měl možnost nahlédnout do klientelistických praktik, které tu tehdy v městské i úřední správě panovaly. Dle vlastního deníku byl arogancí zaměstnavatelů a jejich známých značně znechucen, uvolnění a rekreaci se pak oddával za 
procházek a výletů po Saském Švýcarsku. Pozorování shrnul v popisu úřadu s rozšířenou působností - Hohnstein a Lohmen (Lomnice), zahrnoval velkou část pravolabského Saského Švýcarska. Knižně rukopis vyšel v r. 1786 pod názvem Geschichte und Beschreibung des Chursächsischen Amts Hohnstein mit Lohmen: insbesondere der unter dieses Amt gehörigen Stadt Sebniz (Historie a charakteristika saského kurfiřtského úřadu Hohnstein a Lohmen: zejména města Sebnitz, které je součástí tohoto úřadu). Při práci na této publikaci se v r. 1784 seznámil s Charlotte Bielitz, s níž se v pondělí 28. 1. 1788 oženil. Z manželství vzešlo sedm dětí. R. 1787 přijal post jáhna v neustadtském kostele svatého Jakuba. Po 24 letech služby byl v r. 1811 obcí zvolen pastorem. Jako kazatel byl oceňován jak komunitou, tak nadřízenými. Mezitím ovšem pokračoval v bádání na poli přírodních věd a mineralogie. Přitom brával své malé děti i jejich spolužáky na pěší túry a vycházky do Saského Švýcarska. Ve srovnání s dneškem byly výlety mnohem obtížnější, neboť končina ještě nebyla turisticky vyvinuta a scházela síť odpovídajících cest. Jakožto sběratel minerálů zahájil v r. 1798 písemný styk s Abrahamem Gottlobem Wernerem (*25. 9. 1749 Osiecznica [Wehrau] - †30. 6. 1817 Drážďany), jehož také několikrát v důlní akademii ve Freibergu navštívil. Korespondence trvala až do Wernerovy smrti. Götzingerova sbírka nerostů byla vysoce respektována, a ještě za jeho života byla odhadována 
až na několik tisíc tolarů. Ve sporu mezi neptunisty a vulkanisty zastával - na rozdíl od Wernera, kterého obdivoval - názor vulkanistický. V r. 1804 vyšla kniha druhá, jeho hlavní dílo: Schandau und seine Umgebung oder Beschreibung der sogenannten Sächsischen Schweiz (Žandov a okolí či popis takzvaného Saského Švýcarska). Zaměřuje se na rozsáhlé pěší túry a obsahuje nejen cestopis, ale také ilustrativním způsobem zmiňuje fakta o historii, flóře, fauně, topografii a geologii Saského Švýcarska i příhraničí. Chybějící zkušenosti získával díky asistenci specialistům při sběru a následném pojmenovávání rostlin a hmyzu. Po zveřejnění nadále pracoval na aktualizaci, druhé, rozšířené vydání (150 stran) vyšlo r. 1812. Po smrti první ženy v r. 1811 si r. 1813 vzal vdovu po faráři, Sophii Caroline Brahtz, pravděpodobně i kvůli péči o děti. Manželství zůstalo bezdětné. Syn Max Wilhelm Götzinger (*4. 11. 1799 Neustadt - †2. 8. 1856 Bad Oeynhausen) získal renomé významného lingvisty, stejně jako vnuk, věhlasný rakouský geolog Karl Götzinger (*10. 1. 1913 Vídeň †5. 7. 1987). Wilhelm Leberecht Götzinger je jedním ze zakladatelů Saského Švýcarska. Zasloužil se o první komplexní popis regionu a částečně i okrajových teritorií. Na rozdíl od řady jiných cestovních průvodců a popisů, které mezi jinými na přelomu 18. a 19. stol. publikovali také Carl Heinrich Nicolai (*26. 11. 1739 Berlín - †18. 9. 1823 Lohmen), Karl August Engelhardt (*4. 2. 1768 Drážďany - †28. 1. 1834 Drážďany) nebo Johann Philipp Veith (*8. 2. 1768 Drážďany - †28. 6. 1837 Drážďany), vyznačují se Götzingerova díla obšírnými statěmi s místní vlastivědou i historií, vycházejícími jak z archivních zdrojů, tak i bedlivých osobních postřehů. Ještě za Götzingerova života byly jeho vlastivědné příspěvky považovány za obzvláště pozoruhodné. Sehrály významnou roli při objevování Saského Švýcarska, jakož i v počátcích rozvoje cestovního ruchu v kraji. Na jeho počest byl oblíbený výletní cíl na okraji Neustadtu pojmenován Götzinger Höhe (Götzingerova výšina) (424 m n. m.) Skalní dutina Diebskeller (Zlodějský sklep) u Thürmsdorfu - v saském jeskynním katastru č. PW-15 - byla instalována pamětní deska a sluj nyní nese jeho jméno (Götzingerhöhle). V rokli Schindergraben (rasův příkop) u Hohnsteinu se nachází jeho reliéf. V r. 2008 bylo slaveno 250. výročí jeho narozenin a 190. výročí úmrtí. Na různých místech jeho působení v Saském Švýcarsku (Bad Schandau, Neustadt, Sebnitz, Hohnstein) probíhala řada veřejných akcí.
Spisy a mapy:
Geschichte und Beschreibung des Chursächsischen Amts Hohnstein mit Lohmen, insbesondere der unter dieses Amt gehörigen Stadt Sebniz, von M. Wilhelm Leberecht Götzinger, des Predigtamts Kandidat. Freiberg, Carl Craz, 1786. (Reprint Sebnitz 1987 - Digitalisat) Historie a charakteristika saského kurfiřtského úřadu Hohnstein a Lohmen, zejména města Sebnitz, které je součástí tohoto úřadu, od Magistra Wilhelma Leberechta Götzingera, kazatelského kandidáta. Freiberg, Carl Craz, 1786. (reprint Sebnitz 1987 - digitalizováno)
Schandau und seine Umgebung oder Beschreibung der sogenannten Sächsischen Schweiz, von M. Wilhelm Leberecht Götzinger, Diakonus zu Neustadt bei Stolpen. Nebst 8 Kupfern und einer Reisekarte. Bautzen, gedruckt bei Georg Gotthold Monse, 1804. Zu erhalten bei dem Verfasser und in Leipzig in Commission bei Johann Benjamin George Fleischer, Buchhändler in der Grimmischen Gasse unter D. Bahrdts Hause. (Digitalisat)
Žandov a okolí či popis takzvaného Saského Švýcarska, od Magistra Wilhelma Leberechta Götzingera, jáhna v Novém Městě Saském u Stolpenu (Stołpno). Doplněno 8 mědiryty a cestovní mapou. Budyšín (Budyšin), tiskem Georga Gottholda Monse (*2. 1. 1751 Fischbach bei Landshut und Hirschberg - †12. 10. 1811 Budyšín), 1804. Chcete-li kontaktovat autora, v Lipsku (Lipsk, Leipzig) ve věci komise, obraťte se na Johanna Benjamina George Fleischera, knihkupce v Grimmischen Gasse pod domem D. Bahrdta. (digitalizováno)
Schandau und seine Umgebung oder Beschreibung der sogenannten Sächsischen Schweiz, von M. Wilhelm Leberecht Götzinger, Pastor zu Neustadt bei Stolpen. Zweite umgearbeitete und stark vermehrte Auslage. Nebst 8 kupfern und einer verbesserten und erweiterten Reisekarte. Dresden, in der Berger'schen Buch- und Kunsthandlung 1812.Žandov a okolí či popis takzvaného Saského Švýcarska, od Magistra Wilhelma Leberechta Götzingera, pastora v Novém Městě Saském u Stolpenu (Stolpno). Duhé přepracované a značně obsáhlé vydání. Doplněno 8 mědiryty a vylepšenou větší cestovní mapou. Drážďany, v Bergerově obchodu knihami a uměním 1812.
Predigten für Stadt und Landfamilien über alle Sonn und Festtage des Jahres (Kázání městským i venkovským rodinám pro všechny neděle a svátky v roce) 2 díly, Lipsko (Lipsk, Leipzig) 1810 a 1811, 2. vydání Lipsko 1818
Das Schandauer Mineralbad (Žandovské minerální lázně). In: Gemeinnützige Beiträge (charitní příspěvky), Drážďany 1812, č. 20, 22, 30, 50 a 51