Rautenweg (diamantová cesta) - Během času vznikly celkem 3 diamantové cesty, jejichž cílem bylo spojit východní Sasko s německy mluvícími oblastmi severních Čech. Podílejícími kluby se staly: Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen (Horský spolek pro nejsevernější Čechy) sídlící Krásné Lípě (Schönlinde) - spolkový trasmistr Franz Wabersich; Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz (Horský spolek pro České Švýcarsko); Gebirgsverein für die Sächsische Schweiz (Horský spolek pro Saské Švýcarsko); Lusatia-Verband der Lausitzer Gebirgsvereine (Lusatia - asociace Lužických horských spolků); Deutscher Gebirgsverein für das Jeschken und Isergebirge (Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory) ; Gebirgsverein für die Daubaer Schweiz (Horský spolek pro Dubské Švýcarsko) a Leitmeritzer Mittelgebirgsverein (Litoměřický Středohorský spolek). Nejstarší byla tak zvaná Mittlere Rautenweg (střední diamantová cesta). Tuto dávnou dálkovou turistickou stezku vytvořil svaz ještě před 2. světovou válkou a spojovala 2 města: Litoměřice (Litomericy, Leitmeritz) a Bischofswerdu (Biskupice, Biskopicy). V průběhu let se trasa několikrát změnila, zpočátku vedla souběžně s úsekem tzv. Kegelweg (Kuželovka) z Litoměřic (Litomericy, Leitmeritz) do Levína (Lewin), pak přes vysočinu Verneřického středohoří (Wernstadter Mittelgebirge) a z Verneřic (Wernstadt) rovnou do údolí (Polzental) Ploučnice (Polzen, Pulsnitz). Později rozhodl neskonalý půvab krajinné oblasti Dubského Švýcarska (Daubaer Schweiz) a pěšina se ubírala z Litoměřic (Litomericy, Leitmeritz) proti proudu Labe (Łobjo, Elbe) až do Liběchova (Liboch) , a odtud přes Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz) . Rovněž cíl procházel změnami, nejprve jím byla Bischofswerda (Biskupice, Biskopicy), posléze byla značena přes lesní chatu (Pirschkenbaude, Pirsken Baude) do Budyšína (Budyšin, Bautzen). Dle bedekru Litoměřického Středohorského spolku (20. léta 20. stol.) vedla původně z Litoměřic (Litomericy, Leitmeritz) přes Podviní (Podiwin), Ploskovice (Ploschkowitz) - se zámkem (Schloss Ploschkowitz), Býčkovice (Pitschkowitz) , Leopoldův Mlýn (Leopoldmühle) , Novou Vesničku (Neuhäusel), Jeleč (Geltschhäuser, Geltschhäuseln), Lhotsko (Hutzke), Horní Vysoké (Ober-Wessig), Levín (Lewin) , Levínské Petrovice (Petrowitz), Zelený (Grünwald) , Mukařov (Munker) , Pohorský vrch - Pohorská boule (Hundorfer Beule/Beile), Loučky (Schönau) u Verneřic (Wernstadt) , Žandov (Sandau), Kamenický Šenov (Steinschönau) , Českou Kamenici (Böhmisch Kamnitz) , Jetřichovice (Dittersbach) , Tanečnici (Tanzplan) u Mikulášovic (Nixdorf) a Valtenberg (Sokolník) do Bischofswerdy (Biskupice, Biskopicy). Značena byla kosočtverným piktogramem diamatu, ovšem každá větev ve vlastních barvách - Mittleren Rautenweg (střední) v modré, Westlichen Rautenweg (západní) ve žluté a Östlichen Rautenweg (východní) v zelené - v r. 1930 uvádí Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen) následující trasy: Mapy:
Das nördlichste Böhmen (Nejsevernější Čechy) - měřítko 1:75.000 - vydal (1890 - 1919) Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirgsverein für nördlichste Böhmen) v Krásné Lípě (Schönlinde) - kresba Anton Richter - litografie a tisk Franz Strobach (*9. 7. 1837 V. Šenov - †19. 5. 1919 V. Šenov) & Sohn; Velký Šenov v Č. (Gross-Schönau i. B.) Mapa Čes. Středohoří (Východní část) „Od Sedla po Ještěd“ s vloženou mapou: „Zřícenina Kokořín“ - Karte vom Böhm.- Mittelgebirge (Östlicher Teil) „Vom Geltsch zum Jeschken“ - Anschluß: siehe Nebenkarte „Ruine Kokořin“ - měřítko 1:75000 - vydavatel (1939): firma Carl Christian Meinhold & Synové, s. r. o. v Drážďanech (Drježdźany) - kresba: Paul G. Winkler (*29. 10. 1887 Berlín - †po 1963 Berlín). Wegkarte des Daubauer Landes (Mapa stezek Dubska) - kresba: Otto Sedlaček, vydal (1930) Gebirgsverein für das Daubaer Land (Horský spolek pro Dubsko) - Dubské Švýcarsko - Daubaer Bergland (Daubaer Schweiz)
|